Labioplastika - zmenšení malých stydkých pysků

Velikost a tvar malých stydkých pysků je prakticky v takové početní škále, jaký je prakticky počet žen na Zemi. Přesto jejich zjev považují nositelky za tak důležitý, že se neostýchají a dožadují se plastického chirurga o jejich úpravu. Většinou se jedná o jejich zmenšení.

Pacientka a její rozhodnutí pro labioplastiku

Prakticky existují dva operační přístupy pro labioplastiku - zmenšení malých stydkých pysků. První typ labioplastiky je podélné odstranění okrajů malých stydkých pysků. Modifikace této operace je jediná. Tato operace je vcelku jednoduchá, kdy se v celém rozsahu okraj stydkého pysku sestřihne a potom v celém rozsahu zašije. Výhodou tohoto typu labioplastiky je jeho jednoduchost a rychlost. Většinou se neobjevují změny v zabarvení okraje pysků. Nevýhodou tohoto typu labioplastiky je častější ztráta tzv. intimní citlivosti na periferii pysku, který je známý tím že je za poštěváčkem nejcitlivější erotogenní zóna. Sestřižením okraje pysku se odstraní ta nejemnější nervová zakončení. Někdy tento způsob labioplastiky může tedy ovlivnit intimní citlivost. Dalším rizikem je možná prasklina v místě pysků při porodu. Podélná jizva je někdy tužší nepoddajná a může prasknout při porodu v jakémkoliv místě po řezu při rozvíjení porodních cest (rozšiřování se vchodu pro hlavičku dítěte) a dochází tudíž k možnosti tzv. neřízené praskliny.

Druhým způsobem labioplastiky je takzvaná „klínovitá excise“, čili zmenšení, vytětím klínu do malého stydkého pysku. Prostor po odstranění klínu se sešije, vzniká příčná jizvička na pysku, ale nepoškodí se nervová zakončení okolí a citlivost je zachována. Při porodu většinou tato jizva nepraská, neboť se celé ostatní okolí volně roztahuje a pokud by k tomu i došlo, že jizvička praskne, jedná se pak o tzv. řízenou prasklinu v místě, kde byla pacientka už jednou šita a prasklinka se pohodlně zašije. Místa, kde operatér provádí vytětí klínu jsou různá a tyto modifikace jsou závislé jednak na tvaru stydkých pysků, ale i na metodice jednotlivých operatérů. Výsledkem jsou různě umístěné jizvičky po operaci. Někdy může dojít k patrnému „schodu“ v pigmentaci stydkého pysku. Toto zbarvení často časem zaniká a na stydkých pyscích je jizvička neznatelná.

Oběma postupy labioplastiky lze provádět i vrozené vady malých stydkých pysků ve smyslu asymetrie velikosti. Pacientka však musí mít na paměti, že prakticky nikdy nelze předem odhadnout zda budou asymetrické pysky po zhojení velmi podobné, nebo zda mírná asymetrie zůstane.

Hodnocení pacientky před labioplastikou

Každý pacient musí podstoupit interní a laboratorní předoperační vyšetření, nejlépe osobním praktickým, tzv. domácím lékařem, který zná dobře anamnézu pacienta. Pokud pacient nechce, aby blízké okolí vědělo o jeho operaci, je nejlepší ten internista, kterého doporučí operatér, neboť je důležitá i důvěra operatérova v poctivé interní vyšetření. Na většině pracovišť také pacient vyplní a odevzdá psychologický dotazník, který hodnotí psycholog. Smyslem je objektivní posouzení psychického stavu pacienta, protože i ten má významný vliv na průběh a výsledek labioplastiky.

Chirurgické hodnocení pacientky před labioplastikou
 

1. věk

   Tohoto typu výkonu se dožadují ženy již v době prvních sexuálních zkušeností někdy již v 16 letech. Avšak erudovaní lékaři začínají operovat až v době státem uznávané dospělosti, čili v 18 letech. Horní hranice je limitována zdravím pacientky a není neobvyklá ani vyšší než je 70 let. Ve vyšším věku následkem ochabnutí kůže můžou uvolněné stydké pysky být i pocitově na obtíž. Obvykle se začíná po 18 roce života a pacientky nebývají starší 45 - 50 let.

2. psychické hodnocení a motivace

   Jsou situace, kdy si žena své malé stydké pysky natolik uvědomuje jako handicap, že odmítá intimní styk, neustále se sleduje a nemá pocit plnosti života, a to ani v případě, že se tvar velikost moc neodchyluje od normálu. Labioplastika může mnoho napravit, přesto se však musí pečlivě zvážit všechna pro a proti i s možnými negativními důsledky.

3. místní chirurgická hodnocení

   Zdraví (například léčba výtoků)a kvalita sliznice je nejdůležitější objekt vyšetření chirurga.

Před labioplastiku - pokyny
 

• Po konečném vyšetření plastickým chirurgem a jeho rozhodnutí pro operaci se pacientka podrobí předoperačnímu internímu vyšetření. Pokud je vše v pořádku, dostane smluvní termín operace. Splacení zálohy je potvrzením motivace pacientky a kryje náklady na přípravu labioplastiky v případě, že pacientka nechá termín propadnout. Každé pracoviště řeší tuto situaci smluvním způsobem.
• Pacientka musí počítat s tím, že bude potřebovat na zákrok dovolenou.
• Nejméně měsíc před zamýšlenou operací není dovoleno užívat následující léky: Acylcoffin, Anopyrin, Acylpyrin, Alnagon, Aspro, Defebrin, Harburettas, Mironal a event. další, obsahující kyselinu acetylosalicylovou, která snižuje srážlivost krve! Dále nejsou vhodná tzv. vasodilatancia, léky na roztažení cév.
• Pacientka by neměla trpět žádnou virovou nebo jinou chorobou, neměla by mít výtok (vyšetřeni tzv. MOP – mikroobraz poševní), neměla by menstruovat, kojit ani být brzo po porodu nebo být v rekonvalescenci.
• Před nástupem na operaci si doma připraví materiál na sedací koupele – Hypermangan, dubová kůra. Lze si též pořídit fyziologický roztok, nebo borovou vodu.
• Pacientka přijde v dohodnutý termín k přijetí po provedení celkové hygieny, nalačno. Od půlnoci nejíst, nepít, nekouřit.
• Vzít si oděv, nejlépe šaty, či sukni a elastické kalhotky.
• Veškeré šperky včetně náušnic nechte doma!
• V operační den před výkonem v případě celkové narkózy prověří ještě zdravotní stav operanta anesteziolog.
• Při propuštění do domácího ošetření je v zájmu pacientky mít zajištěný doprovod. Pracoviště nemůže ručit za komplikace, které mohou při nedbalém transportu nastat.

Labioplastika

Nezbytnou součástí labioplastiky je příprava pacientky těsně před výkonem. Operatér si ještě jednou pacientku vyšetří, znova probere veškerou problematiku, ověří si shodnost názorů pacientky s předchozí poradou. Po natření operované krajiny desinfekci a zarouškování si operatér předkreslí tvar řezu. Pacientka nemusí mít strach z nesmytelnosti nákresu, barva používaná ve zdravotnictví není ani toxická, ani nesmytelná. často si operatér provede fotodokumentaci ještě před výkonem. Výkon se provádí všemi typy anestezií. Rozhodnutí o typu anestezie většinou zůstává na operatérovi po dohodě s pacientem. Těsně po labioplastice se zajistí plynulý chladný tlak v rozkroku nad čtverci, či sterilní vložkou.
 

Po labioplastice

Nejméně po dobu 4-5 dnů se doporučují obklady, které se obměňují minimálně po 3 hodinách, po každé toaletě (močení a stolice) a 3x denně doporučujeme sprchu této krajiny eventuelně sedací koupel (optimálně borová voda či narůžovělá voda s hypermanganem). S tímto postupem se začíná hned po labioplastice.Chlazení rtů se provádí v klidu v domácím prostředí po dobu l-2 týdnů. Počáteční otoky, ztuhlost a necitlivost jsou značné nejvíce v prvním týdnu. Pevné zhojení trvá nejméně měsíc, proto NEDOPORUČUJEME pohlavní styk a užívání vaginálních čípků a tamponů. Vzhledem k průměrnému zrání jizvy i přes jeden rok jsou vhodné kontroly do třetího měsíce po labioplastice a těhotenství , respektive porod po jednom roce od operace. Citlivost  vrací do normálu mezi 3.-6. měsícem. Lékařská péče končí zhruba v této době včetně srovnávací fotografie, která se provádí nejdříve třetí měsíc po operaci.

Možné komplikace při labioplastice

Vzhledem k tomu, že poranění této krajiny je fysiologické u každé ženy po porodu, dochází k operačním risiklům po této operaci vzácně. Všechny operace přinášejí dva typy rizik. Jednak jsou to komplikace, které mohou nastat po jakémkoliv chirurgickém zákroku, a pak komplikace specifické. Z časných komplikací je to otok, infekce, bolesti, krvácení, kterým lze předejít poctivým plněním výše uvedené péče v pooperačním průběhu. Pozdní komplikace jsou většinou tvarové odchylky, které lze odstranit, nebo výrazně omezit malými korekčními výkony. U komplikací tohoto typu je nutno si uvědomit, že ani při maximální snaze operatéra nelze někdy vytvořit absolutní symetrii. Další pozdní komplikací mohou být poruchy citlivosti od snad i příjemného trvalého mravenčení až po výpadky citlivosti, které však není tak podstatné, může vymizet po delší době, nebo si pacientka zvykne. Pacientka si při plnění instrukcí musí uvědomit, že vše, co dělá, dělá pouze pro sebe, že přistupuje k tomuto výkonu z vlastní vůle (aby byl pro něho efekt výkonu co nejuspokojivější) a že v případě, že tyto instrukce nedodrží, uškodí nejen sobě, ale i operatérovi, neboť ten se vždy snaží, aby každý jeho výkon byl vizitkou dobře odvedené práce.

Závěrem chceme připomenout, že k operaci je potřeba přistupovat po pečlivé úvaze. V zájmu pacientky a v zájmu našem je pozitivní výsledek a oboustranná spokojenost při minimalizaci rizika. Pacientka proto musí chirurgovi věřit a řídit se jeho pokyny. Pacientka si musí uvědomit, že jsou-li názory operatéra a pacientky rozdílné, je nutné přistoupit k určitému kompromisu, většinou ze strany pacientky. Chirurg se vždy snaží pacientcei maximálně vyhovět. Pokud jsou nároky pacientky nereálné a nerozumné, jestliže není možné je z medicínského hlediska splnit (například operovat v krajině poštěváčku, kde je intimní citlivost nejvyšší), může chirurg operaci odmítnout. Má na to z odborného, morálního i etického hlediska právo.

Tyto informace jsou pouze všeobecným přiblížením operace zájemkyni o výkon. Nelze je brát v úvahu doslova, protože každý operatér je zvyklý na určitý postup, volba metody je dána jeho plasticko-chirurgickou školou, osobními zkušenostmi a znalostmi, které by měla pacientka respektovat. Po pročtení těchto instrukcí a po vyšetření vám váš plastický chirurg podá konkrétní informace specifické pro vás.